Slovo života

PDF

„Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“ (Jan 6,68)

K zástupům, které se sbíhaly, hovořil Ježíš o Božím království. Používal jednoduché výrazy, přirovnání vybíral z každodenního života. Přesto měla jeho řeč zcela zvláštní kouzlo. Lidé byli jeho učením osloveni, protože je učil jako ten, kdo má moc a ne jako zákoníci. Také stráž, která ho šla zatknout, odpověděla na dotaz velekněží a farizeů, proč nesplnila příkaz: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ /2
Janovo evangelium uvádí i rozhovory s jednotlivci plné světla, například s Nikodémem nebo Samaritánkou. A ještě do větší hloubky šel Ježíš se svými apoštoly: hovořil s nimi o Otci a nebeských záležitostech otevřeně, bez podobenství. Byli tím získáni a necouvli, ani když jeho slovům zcela nerozuměli nebo se zdála příliš náročná.
„To je tvrdá řeč!“/3 řekli mu někteří učedníci, když slyšeli, že jim dá jíst své tělo a pít svou krev.
Když Ježíš viděl, že někteří se stáhli a už s ním nechodili, obrátil se na dvanáct apoštolů: „I vy chcete odejít?“/4
Petr, navždy už s ním spjatý a uchvácený slovy, která od něj slyšel ode dne, kdy se s ním setkal, jménem všech odpověděl:

→ Číst dále...

sz_2012_02.pdf

„Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,15) /1

Těmito slovy začíná v Markově evangeliu Ježíšova zvěst světu, jeho poselství spásy: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“
Ježíšovým příchodem začíná nová epocha, čas milosti a spásy. Jeho první slova jsou výzvou k přijetí něčeho zcela nového, totiž skutečnosti Božího království, které předkládá na dosah všem, do blízkosti každého člověka.
A ukazuje hned cestu: obrátit se a věřit evangeliu, to znamená radikálně změnit život a přijmout slovo, kterým se Bůh v každé době obrací skrze Ježíše k lidstvu.
Obrácení a víra jsou dvě skutečnosti, které kráčejí ruku v ruce. Jedna nemůže bez druhé existovat, jedna i druhá vychází z kontaktu s živým slovem a z Ježíšovy přítomnosti.

→ Číst dále...

PDF

„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ (Lk 3,4)

V tomto adventním období je tu nové „slovo“, podle kterého máme žít. Evangelista Lukáš ho přejímá od Izajáše - proroka útěchy. Prvním křesťanům toto slovo charakterizovalo Jana Křtitele, který byl Ježíšovým předchůdcem.
Církev nás v předvánočním období vyzývá k radosti tím, že nám připomíná tohoto Ježíšova předchůdce – Jana Křtitele, posla ohlašujícího Krále. A ten opravdu přišel. Doba, ve které Bůh naplní své přísliby, odpustí hříchy a přinese spásu, je blízko.

→ Číst dále...

PDF Tisk Mail

„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25,13)

Ježíš právě vyšel z chrámu. Učedníci ho s určitou hrdostí upozorňují na velkolepost a krásu stavby. Ježíš na to: Vidíte to všechno? „Amen, pravím vám: Nezůstane zde kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“[2] Potom vystoupil na Olivovou horu, sedl si, díval se na Jeruzalém, který měl před sebou, a začal hovořit o pádu města a konci světa.

→ Číst dále...

PDF Tisk Mail

„Pojď za mnou!“ (Mt 9, 9)

Když Ježíš odcházel z Kafarnaa, uviděl výběrčího daní jménem Matouš, jak sedí v celnici. Matoušovo zaměstnání vzbuzovalo u lidí nenávist a řadilo ho mezi lichváře a ty, kdo se obohacovali na úkor ostatních. Zákoníci a farizeové ho kladli na stejnou rovinu s veřejnými hříšníky a Ježíše vinili z toho, že je „přítel celníků a hříšníků“ a že s nimi jí.
Ježíš jde proti všem společenským zvyklostem a zve Matouše, aby ho následoval. …

→ Číst dále...