Březnové Slovo života
„Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“ (Jan 6,68)
K zástupům, které se sbíhaly, hovořil Ježíš o Božím království. Používal jednoduché výrazy, přirovnání vybíral z každodenního života. Přesto měla jeho řeč zcela zvláštní kouzlo. Lidé byli jeho učením osloveni, protože je učil jako ten, kdo má moc a ne jako zákoníci. Také stráž, která ho šla zatknout, odpověděla na dotaz velekněží a farizeů, proč nesplnila příkaz: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ /2
Janovo evangelium uvádí i rozhovory s jednotlivci plné světla, například s Nikodémem nebo Samaritánkou. A ještě do větší hloubky šel Ježíš se svými apoštoly: hovořil s nimi o Otci a nebeských záležitostech otevřeně, bez podobenství. Byli tím získáni a necouvli, ani když jeho slovům zcela nerozuměli nebo se zdála příliš náročná.
„To je tvrdá řeč!“/3 řekli mu někteří učedníci, když slyšeli, že jim dá jíst své tělo a pít svou krev.
Když Ježíš viděl, že někteří se stáhli a už s ním nechodili, obrátil se na dvanáct apoštolů: „I vy chcete odejít?“/4
Petr, navždy už s ním spjatý a uchvácený slovy, která od něj slyšel ode dne, kdy se s ním setkal, jménem všech odpověděl: