„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ (Lk 3,4)
V tomto adventním období je tu nové „slovo“, podle kterého máme žít. Evangelista Lukáš ho přejímá od Izajáše - proroka útěchy. Prvním křesťanům toto slovo charakterizovalo Jana Křtitele, který byl Ježíšovým předchůdcem.
Církev nás v předvánočním období vyzývá k radosti tím, že nám připomíná tohoto Ježíšova předchůdce – Jana Křtitele, posla ohlašujícího Krále. A ten opravdu přišel. Doba, ve které Bůh naplní své přísliby, odpustí hříchy a přinese spásu, je blízko.
„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ (Lk 3,4)
V tomto adventním období je tu nové „slovo“, podle kterého máme žít. Evangelista Lukáš ho přejímá od Izajáše - proroka útěchy. Prvním křesťanům toto slovo charakterizovalo Jana Křtitele, který byl Ježíšovým předchůdcem.
Církev nás v předvánočním období vyzývá k radosti tím, že nám připomíná tohoto Ježíšova předchůdce – Jana Křtitele, posla ohlašujícího Krále. A ten opravdu přišel. Doba, ve které Bůh naplní své přísliby, odpustí hříchy a přinese spásu, je blízko.
„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“
V prvé řadě nám těmito slovy Ježíš připomíná, že přijde. Náš život na zemi skončí a začne nový život, který konec mít nebude. Nikdo dnes nechce hovořit o smrti… Lidé někdy dělají vše pro to, aby se rozptýlili, a zcela se ponoří do každodenního dění, takže zapomenou na toho, kdo nám dal život a kdo ho od nás bude požadovat zpět, aby nás uvedl do plnosti života, do společenství se svým Otcem, do ráje.
Budeme připraveni na setkání s ním? Budeme mít rozžatou lampu jako moudré panny, které čekají na ženicha? To znamená: budeme v lásce? Anebo bude naše lampa zhasnutá, protože jsme zaujatí mnoha věcmi, které je třeba udělat, prchavými radostmi, vlastněním hmotných statků, protože jsme zapomněli na jedinou podstatnou věc: milovat?
„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“
Toto slovo přináší radost a zároveň je výzvou k novému nasměrování celého našeho bytí, k radikální změně života.
Jan Křtitel nás vyzývá, abychom připravili cestu Páně. Ale o jakou cestu jde?
Ježíš ohlašovaný Janem Křtitelem strávil před zahájením veřejného života určitý čas na poušti. To byla jeho cesta. Na poušti nalezl nejen hluboký vztah se svým Otcem, ale setkal se i s pokušeními. Stal se tak solidární se všemi lidmi a vyšel z toho jako vítěz. Je to stejná cesta, jakou pak nacházíme v jeho smrti a vzkříšení. Ježíš jí prošel až do krajnosti. Tím se pro nás, kteří jdeme za ním, stal sám „cestou“.
On sám je cestou, po níž se máme vydat, abychom mohli naplnit své lidské poslání, kterým je plné společenství s Bohem.
Každý z nás je povolaný připravit cestu Ježíšovi, který chce vstoupit do našeho života. Je tedy potřebné „vyrovnat stezky“ našeho života, aby k nám mohl přijít.
Je třeba mu připravit cestu tím, že odstraníme překážky jednu po druhé – překážky, způsobené naším omezeným pohledem a naší slabou vůlí.
Je nutné mít odvahu vybrat si mezi naší a jeho cestou, mezi naší a jeho vůlí, mezi programem, který chceme my a tím, který nám připravila jeho všemohoucí láska.
A jestliže se takto rozhodneme, začněme pracovat na tom, abychom naši vzpurnou vůli podřídili jeho vůli.
Jak? Plně realizovaní křesťané učí jedné dobré, praktické a moudré metodě: činit tak hned, v této chvíli.
V přítomném okamžiku odstraňovat jeden kámen po druhém, aby v nás už nežila naše vůle, ale jeho.
Tak budeme žít slovo:
„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“
Chiara Lubichová