„Pojď za mnou!“ (Mt 9, 9)
Když Ježíš odcházel z Kafarnaa, uviděl výběrčího daní jménem Matouš, jak sedí v celnici. Matoušovo zaměstnání vzbuzovalo u lidí nenávist a řadilo ho mezi lichváře a ty, kdo se obohacovali na úkor ostatních. Zákoníci a farizeové ho kladli na stejnou rovinu s veřejnými hříšníky a Ježíše vinili z toho, že je „přítel celníků a hříšníků“ a že s nimi jí.
Ježíš jde proti všem společenským zvyklostem a zve Matouše, aby ho následoval. …
„Pojď za mnou!“ (Mt 9, 9)[1]
Když Ježíš odcházel z Kafarnaa, uviděl výběrčího daní jménem Matouš, jak sedí v celnici. Matoušovo zaměstnání vzbuzovalo u lidí nenávist a řadilo ho mezi lichváře a ty, kdo se obohacovali na úkor ostatních. Zákoníci a farizeové ho kladli na stejnou rovinu s veřejnými hříšníky a Ježíše vinili z toho, že je „přítel celníků a hříšníků“ a že s nimi jí.
Ježíš jde proti všem společenským zvyklostem a zve Matouše, aby ho následoval. Přijímá pozvání na hostinu do Matoušova domu, stejně jako později k Zacheovi, který byl nadřízeným celníků v Jerichu. Když po Ježíšovi žádali, aby své chování vysvětlil, řekl jim, že přišel, aby uzdravoval nemocné, nikoli zdravé, a nepovolával spravedlivé, ale hříšníky. I tentokrát vyzval jednoho z nich:
„Pojď za mnou!“
Stejnými slovy se obracel Ježíš na břehu jezera už na Ondřeje, Petra, Jakuba a Jana. Jinými slovy adresoval tutéž výzvu i Pavlovi na cestě do Damašku.
Tím však Ježíš neskončil. Nadále v průběhu věků povolává muže a ženy z každého národa a pokolení. Pokračuje v tom i dnes - prochází naším životem, různými způsoby a na rozličných místech se s námi setkává a zve nás k následování.
Volá nás, abychom byli s ním, protože s námi touží navázat osobní vztah. Zároveň nás vyzývá, abychom s ním spolupracovali na velkém záměru nového lidstva.
Nevadí mu naše slabosti, hříchy a naše ubohost. Miluje nás a volí si nás takové, jací jsme. Tím, co nás promění, je jeho láska, která nám dá sílu, abychom mu odpověděli, a odvahu, abychom ho jako Matouš následovali.
Každého miluje osobní láskou, povolává ho a má s ním jedinečný životní plán. Můžeme to ve svém srdci pocítit jako inspiraci Duchem Svatým, nebo nás mohou oslovit určité okolnosti či rada, kterou nás ten, kdo nás má rád, někam nasměruje… Ať už se to projeví jakkoli, je to ozvěna téhož slova:
„Pojď za mnou!“
Vzpomínám si, jak jsem i já toto Boží volání zachytila.
Tehdy bylo v Tridentu velmi chladné zimní ráno a maminka požádala mladší sestru, aby šla pro mléko na místo, které bylo od nás vzdálené asi dva kilometry. Venku byla ale příliš velká zima a sestra se na to necítila. I druhá sestra se zdráhala. Rozhodla jsem se a řekla jsem mamince: „Mami, půjdu já.“ Vzala jsem nádobu, vyšla jsem z domu a v půli cesty se stala zvláštní věc. Zdálo se mi, jako by se otevřelo nebe a Bůh mě volal, abych ho následovala. „Dej se mi celá,“ slyšela jsem ve svém srdci.
Bylo to výslovné volání a já jsem na ně chtěla hned odpovědět. Promluvila jsem o tom se svým zpovědníkem a ten mi dovolil, abych se navždy darovala Bohu. Bylo to 7. prosince 1943. Nikdy se mi nepodaří popsat, co se ten den v mém srdci odehrálo. Zasnoubila jsem se s Bohem a mohla jsem od něj všechno očekávat.
„Pojď za mnou!“
Tato slova se však netýkají pouze určitého okamžiku rozhodnutí v našem životě. Ježíš se na nás obrací denně. „Pojď za mnou!“ jako by nám říkal při našich obyčejných každodenních povinnostech. „Pojď za mnou!“ říká nám při zkoušce, které máme čelit, při pokušení, které máme překonat, nebo při službě, kterou máme vykonat…
A jak mu konkrétně odpovědět? Konat to, co od nás v přítomném okamžiku Bůh chce a co vždy v sobě zahrnuje zvláštní milost. V tomto měsíci bude naším úkolem se s rozhodností odevzdat do Boží vůle, odevzdat se bratrovi či sestře, které máme milovat, práci, studiu, modlitbě, odpočinku – každé činnosti, kterou máme konat. Naučíme se v hloubi srdce naslouchat Božímu hlasu, který hovoří i hlasem svědomí. Řekne nám, co Bůh od nás v každém okamžiku chce, a my budeme připraveni obětovat všechno, abychom to uskutečnili.
„Dej, Bože, abychom tě nejen každý den více milovali, protože nevíme, kolik času nám ještě zbývá, ale abychom tě skrze tvou vůli milovali v každém přítomném okamžiku z celého srdce, z celé duše a ze všech sil.“
To je ten nejlepší způsob, jak následovat Ježíše.
Chiara Lubichová
[1] Slovo života na červen 2005, otištěno v časopise Città Nuova č. 10/2005, s. 7 a v časopise Nové město č. 6/2005, s. 15.
[2] Srov. Mt 11,19; 9,10-11.