Slovo života únor 2011

PDFMP3

„Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové.“ (Řím 8,14)1

Tato slova jsou ústředním tématem chvalozpěvu, jímž Pavel opěvuje krásu křesťanského života, jeho novost a dar svobody. Je to plod křtu a víry v Ježíše, díky nimž jsme s Ježíšem plně spojeni a skrze něj vtaženi do dynamiky trojičního života. Stáváme se s Kristem jednou osobou, a proto se podílíme na jeho Duchu a všech jeho plodech, především na Božím synovství. …

Tato slova jsou ústředním tématem chvalozpěvu, jímž Pavel opěvuje krásu křesťanského života, jeho novost a dar svobody. Je to plod křtu a víry v Ježíše, díky nimž jsme s Ježíšem plně spojeni a skrze něj vtaženi do dynamiky trojičního života. Stáváme se s Kristem jednou osobou, a proto se podílíme na jeho Duchu a všech jeho plodech, především na Božím synovství.
Jestliže Pavel hovoří o „adopci“2, dělá to jen proto, aby odlišil naše postavení od skutečného synovství, které náleží pouze jedinému Božímu Synu.
Náš vztah s Otcem není jen právní, jak by tomu mohlo být u adoptivních dětí, ale je něčím zásadním, co mění celou naši přirozenost. Je jako nové narození, protože celý náš život vychází z nového zdroje, z nového ducha, jímž je samotný Duch Boží.
Chtěli bychom proto bez přestání spolu s Pavlem opěvovat zázrak smrti a vzkříšení, který v nás působí milost křtu.

„Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové.“

Tato slova vypovídají něco o tom, co je společné pro náš křesťanský život, do něhož Ježíšův duch vnáší dynamiku a napětí, které Pavel charakterizuje protikladem mezi tělem a duchem. Tělem má na mysli celého člověka, s jeho tělem a duší, se vší jeho křehkostí a neustálým bojem mezi egoismem a zákonem lásky, dokonce se samotnou Láskou, která byla vlita do našich srdcí3.
Ti, kteří jsou opravdu vedeni Duchem, musí den co den „dobře bojovat pro víru“4, aby dokázali přemáhat sklon ke zlému a žili podle víry vyznané křtem.
Ale jak?
Víme, že k působení Ducha Svatého je zapotřebí, abychom s ním spolupracovali. Když svatý Pavel psal tato slova, myslel především na povinnost Kristových následovníků, spočívající právě v sebezáporu, v boji proti egoismu v jeho nejrůznějších podobách.
Ale tato smrt vlastního já vyvolává nový život stejně jako každý ořez, každé prořezání stromu. Každé „ne“ našemu sobeckému já je zdrojem nového světla, pokoje, radosti, lásky, vnitřní svobody, je otevřenou branou Ducha.
Když poskytneme Duchu Svatému, který je v našich srdcích, větší svobodu, bude nám moci štědřeji rozdávat své dary a vést nás po cestě života.

„Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové.“

Jak tedy máme žít toto Slovo života?
Především bychom si měli být stále více vědomi, že je v nás přítomen Duch Svatý. Ve svém nitru nosíme nesmírný poklad, ale dostatečně si jej neuvědomujeme. Vlastníme mimořádné bohatství, které však zůstává z větší části nevyužité.
Abychom naslouchali jeho hlasu a následovali ho, musíme odmítat vše, co je proti Boží vůli, a souhlasit se vším, co chce on. Tedy odmítat pokušení a v zárodku odstraňovat vše, co pokušení vyvolává, souhlasit s úkoly, které nám Bůh svěřil, říkat „ano“ lásce ke všem bližním, zkouškám a těžkostem, s nimiž se setkáváme…
Když budeme takto jednat, Duch Svatý nás povede, učiní náš křesťanský život přitažlivým, dá mu sílu, svěžest a světlo, které k autentickému křesťanskému životu nezbytně patří.
Potom i ten, kdo je nám nablízku, si všimne, že nejsme jen děti naší lidské rodiny, ale že jsme děti Boží.

Chiara Lubichová

1) Slovo života na červen 2000, otištěno v časopise Città Nuova č. 10/2000, s. 7 a v časopise Nové město č. 6/2000, s. 15.
2) Srov. Řím 8,15; Gal 4,5.
3) Srov. Řím 5,5.
4) 1 Tim 6,12.


clanek/sz_2011_02.txt · Poslední úprava: 2011/02/24 18:09 autor: janokuchta