„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.“ (Sk 4,32)
Také letos se v týdnu od 18. do 25. ledna v mnoha částech světa, včetně České republiky, slaví Týden modliteb za jednotu křesťanů, iniciovaný Papežskou radou pro jednotu křesťanů a Světovou radou církví, který se na jiných místech světa připomíná o Letnicích.
Biblický verš, vybíraný pro Týden modliteb za jednotu křesťanů, každoročně komentovala Chiara Lubichová.
Téma zvolené pro letošní rok zní: „Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách.“ (Sk 2,42) Předkládáme komentář Chiary Lubichové k verši ze Skutků apoštolů 4,32 z roku 1994.
„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.“
Tato slova představují jeden ze způsobů literárního vyjádření (viz též 2,42; 5,12-15), kterým nás autor Skutků apoštolů zběžně seznamuje s první křesťanskou komunitou v Jeruzalémě. Charakterizovala ji nejen mimořádná svěžest a duchovní dynamika, modlitba, svědectví, ale především velká jednota, která by podle Ježíšova přání měla být nezaměnitelným znakem a zdrojem plodnosti jeho církve.
Protože Duch Svatý, kterého při křtu dostávají všichni, kdo přijímají Ježíšovo slovo, je duchem lásky a jednoty, spojil všechny věřící v jedno se Zmrtvýchvstalým a mezi sebou tak, že překonali všechny rozdíly rasy, kultury a sociálního postavení.
„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.“
Ale podívejme se na aspekty této jednoty podrobněji.
Duch Svatý vytvářel především jednotu srdcí a myslí mezi věřícími tím, že jim pomáhal překonávat všechny pocity, které v životě bratrského společenství jednotu ztěžují.
Největší překážkou jednoty je náš individualismus, lpění na vlastních myšlenkách, pohledech a osobním zalíbení. Svým egoismem budujeme bariéry, jimiž se izolujeme, a tak vylučujeme toho, kdo je jiný než my.
„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.“
Jednota vytvářená Duchem Svatým se na životě věřících nutně odrážela. Jednota myslí a srdcí se vtělovala do konkrétní solidarity a projevovala se sdílením majetku s bratřími a sestrami, kteří byli v nouzi. Právě proto, že jednota byla autentická, nedovolovala, aby ve společenství někteří žili v hojnosti, zatímco jiným by chybělo to potřebné.
„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.“
Jak tedy budeme žít Slovo života tohoto měsíce? Toto slovo zdůrazňuje společenství a jednotu, kterou nám Ježíš tolik klade na srdce a pro jejíž uskutečnění nám dává svého Ducha.
Snažme se hlasu Ducha Svatého naslouchat, a tak růst ve všem a všude v této jednotě. Zvláště překonávejme ve svém nitru všechny zárodky rozdělení, které v sobě neseme. Bylo by protismyslné, kdybychom chtěli být s Ježíšem sjednoceni a přitom byli mezi sebou rozděleni, chovali se individualisticky, jednali každý na vlastní pěst, navzájem se posuzovali nebo dokonce vylučovali. Proto je tedy třeba se nově obrátit k Bohu, který chce, abychom byli sjednoceni.
Kromě toho nám toto slovo pomůže stále lépe chápat rozpor, který je mezi křesťanskou vírou a sobeckým používáním hmotného majetku. V rámci našich možností nám pomůže být opravdově solidárními s lidmi, kteří jsou v nouzi.
Protože jsme v měsíci, kdy se slaví Týden modliteb za jednotu křesťanů, povede nás toto slovo též k modlitbě, posilování pout jednoty a ke sdílení lásky s našimi bratřími a sestrami z jiných církví, s nimiž máme společnou jedinou víru a jediného Kristova Ducha, kterého jsme dostali při křtu.
Chiara Lubichová