Slovo života listopad 2010

PDFMP3

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Ježíšovo veřejné působení začíná horským kázáním. Ježíš se posadil - jak to bylo zvykem u učitelů - na hoře nedaleko Kafarnau u Genezaretského jezera, a hovořil k zástupům o blahoslavenstvích. Ve Starém zákoně zaznívá slovo „blahoslavený“ vícekrát – je vyjádřením oslavy toho, kdo nejrůznějším způsobem naplňuje Boží slovo. …

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Ježíšovo veřejné působení začíná horským kázáním. Ježíš se posadil - jak to bylo zvykem u učitelů - na hoře nedaleko Kafarnau u Genezaretského jezera, a hovořil k zástupům o blahoslavenstvích. Ve Starém zákoně zaznívá slovo „blahoslavený“ vícekrát – je vyjádřením oslavy toho, kdo nejrůznějším způsobem naplňuje Boží slovo.
V Ježíšových blahoslavenstvích zčásti zaznívalo to, co učedníci už znali. Poprvé však slyšeli o tom, že lidé čistého srdce jsou nejen hodni vystoupit na Hospodinovu horu, jak říká žalm , ale mohou dokonce Boha vidět. Jaké čistoty srdce je třeba dosáhnout, aby si člověk mohl něco takového zasloužit? Ježíš to během svých kázání vysvětlil několikrát. Snažme se tedy Ježíše pochopit, a tak čerpat z pramene opravdové čistoty.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Podle Ježíše máme svrchovaný prostředek k očišťování: „Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil.“ Nejsou to tedy především obřady, co očišťuje nitro, ale jeho slovo. Ježíšovo slovo není lidským slovem. Je v něm přítomen Kristus, tak jako je jiným způsobem přítomen v Eucharistii. Jeho prostřednictvím do nás Kristus vstupuje. Necháváme-li v sobě slovo působit, osvobozuje nás od hříchu, a tedy očišťuje naše srdce.
Čistota srdce je plodem žitého slova, všech Ježíšových slov, která nás osvobozují od řady náklonností, do nichž nutně upadáme, není-li naše srdce zaměřené na Boha a jeho učení. Tyto náklonnosti se mohou týkat věcí, tvorů a nás samotných. Je-li však srdce zaměřeno pouze na Boha, vše ostatní se ztrácí.
K tomu, abychom to dokázali, nám může pomáhat, když budeme během dne opakovat Ježíši, Bohu slova žalmu: „Ty jsi, Pane, mé jediné dobro.“ Pokusme se je opakovat často, především tehdy, až v nás budou naše náklonnosti vyvolávat představy, pocity a vášně, které mohou zatemňovat naše vnímání dobra a zbavovat nás svobody.
Přitahuje nás konzumní svět reklam nebo rádi sledujeme určité televizní programy? Odmítněme je slovy: „Ty jsi, Pane, mé jediné dobro.“ To bude první krok k tomu, abychom vyšli ze sebe a znovu vyjádřili svou lásku Bohu. Takto získáváme čisté srdce.
Stává se nám někdy, že určitý člověk nebo nějaká činnost se staví jako překážka mezi nás a Boha a narušuje náš vztah s ním? Je to vhodná chvíle k tomu, abychom zopakovali: „Ty jsi, Pane, mé jediné dobro.“ To nám napomůže, abychom očistili své úmysly a znovu nalezli vnitřní svobodu.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Žité slovo je láska, a proto způsobuje, že se stáváme svobodnými a čistými. Láska svým božským ohněm očišťuje naše úmysly a celé naše nitro, neboť podle Bible je „srdce“ nejhlubším sídlem rozumu a vůle.
Je tu však ještě láska, kterou nám Ježíš zvláště přikazuje a která nám umožňuje žít toto blahoslavenství. Je to vzájemná láska, která je podle Ježíšova příkladu připravena dávat život za druhé. To ona vytváří to upřímné sdílení, tu atmosféru, jejíž hlavní charakteristikou je právě otevřenost a čistota díky přítomnosti Boha, který jediný v nás může stvořit čisté srdce . Tím, že uvedeme vzájemnou lásku v život, bude v nás Boží slovo jednat a způsobí naše očišťování a posvěcování.
Osamocený člověk není schopen odolávat delší dobu svodům světa. Ve vzájemné lásce však nalezne zdravé prostředí, schopnost chránit čistotu srdce a celou svoji křesťanskou opravdovost.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Plodem neustále obnovovaného úsilí o čistotu srdce je schopnost „vidět“ Boha – tedy chápat jeho působení v našem životě i v dějinách, rozeznávat jeho hlas v našem nitru, spatřovat jeho přítomnost tam, kde je – v chudých, v Eucharistii, v jeho Slově, v bratrském společenství, v církvi.
Takto zakoušíme přítomnost Boha, která začíná již v tomto životě, kdy „v (něho) věříme, ale dosud ho nevidíme“ , až po stav, kdy jej na věčnosti „uvidíme tváří v tvář“ .

Chiara Lubichová


clanek/sz_2010_11.txt · Poslední úprava: 2010/11/07 21:16 autor: janokuchta