Slovo života říjen 2010

PDFMP3

„Miluj svého bližního jako sám sebe.“

Toto Slovo nalézáme již ve Starém zákoně.
Ježíš v jedné své odpovědi navazuje na velkou prorockou a rabínskou tradici, která usilovala o nalezení sjednocujícího principu tóry, tedy Božího učení obsaženého v Bibli. Jeden Ježíšův současník, rabín Hillel, řekl: „Nečiň bližnímu nic, co nemáš rád ty. V tom spočívá celý zákon. Vše ostatní je pouze vysvětlením (této zásady).“ …

„Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22,39) 1

Toto Slovo nalézáme již ve Starém zákoně.(2)
Ježíš v jedné své odpovědi navazuje na velkou prorockou a rabínskou tradici, která usilovala o nalezení sjednocujícího principu tóry, tedy Božího učení obsaženého v Bibli. Jeden Ježíšův současník, rabín Hillel, řekl: „Nečiň bližnímu nic, co nemáš rád ty. V tom spočívá celý zákon. Vše ostatní je pouze vysvětlením (této zásady).“(3)
Učitelé židovství chápali, že láska k bližnímu vychází z lásky k Bohu, který stvořil člověka ke svému obrazu a podobě. Proto nelze milovat Boha bez lásky k jeho stvoření. Zde je pravá pohnutka lásky k bližnímu, „velký a základní princip Zákona“(4).
Ježíš tento princip zdůrazňuje a dodává, že výzva milovat bližního je podobná prvnímu a největšímu přikázání – milovat Boha celým srdcem, celou myslí a celou duší. Ježíš potvrzuje podobnost mezi dvěma přikázáními, definitivně je tím spojuje - a tak tomu bude v celé křesťanské tradici. Apoštol Jan výstižně říká: „Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“(5)

„Miluj svého bližního jako sám sebe.“

Evangelium jasně říká, že bližním je každá lidská bytost, muž nebo žena, přítel či nepřítel. Máme k němu chovat úctu, brát na něj ohled, mít jej ve vážnosti. Láska k bližnímu je univerzální a osobní zároveň. Vztahuje se na celé lidstvo a konkretizuje se vůči tomu, kdo je ti nablízku.
Kdo nám však může dát tak velké srdce? Kdo v nás může vyvolat takovou dispozici k lásce, která způsobuje, že jsme si blízcí – bližní – také s těmi, kteří jsou nám cizí, a která nám pomáhá překonávat lásku k sobě a dává nám schopnost vidět sebe v druhých? Je to Boží dar, je to dokonce sama Boží láska, která „je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“(6)
Není to tedy běžná všední láska, není to prosté přátelství, ani pouhá filantropie, ale láska, která nám byla vložena do srdce již při křtu. Láska, která je samotným Božím životem, životem Nejsvětější Trojice, láska, na které můžeme mít účast.
Láska je tedy vším. Abychom ji ale mohli dobře žít, je potřebné poznat její vlastnosti, které vyvěrají z evangelia a vůbec z Písma. Snad bychom je mohli shrnout do několika základních aspektů.
Ježíš, který miloval všechny a za všechny zemřel, nás především učí, že pravá láska je orientována ke všem. Není jako naše mnohdy pouhá lidská láska, která je často omezena na rodinu, přátele, blízké… Pravá láska - ta, kterou Ježíš vyžaduje - nepřipouští diskriminaci, nerozlišuje, zda je někdo sympatický nebo nesympatický, pro ni neexistuje člověk hezký či ošklivý, velký nebo malý, spoluobčan či cizinec, souvěrec či jinověrec, příslušník mého nebo jiného náboženství. Tato láska miluje všechny. Takto máme jednat i my – milovat všechny.
Pravá láska dále miluje jako první. Nečeká, že bude milována, jak je to běžné pro lásku lidskou, kdy milujeme toho, kdo miluje nás. Ne, ryzí láska je sama iniciativní. Jako to udělal Otec - když jsme byli ještě hříšníky, tedy těmi, kdo nemilují – on poslal svého Syna, aby nás spasil.
Tedy milovat všechny a milovat jako první.
Pravá láska vidí Ježíše v každém bližním. Při posledním soudu nám Ježíš řekne „Pro mne jste to udělali.“(7) To platí nejen o dobru, které prokazujeme, ale bohužel také o zlu.
Pravá láska miluje přítele i nepřítele, prokazuje mu dobro a modlí se za něj.
Ježíš také chce, aby se láska, kterou přinesl na zem, stala vzájemnou, aby jeden miloval druhého a naopak, a aby se tak dospělo k jednotě.
Všechny tyto vlastnosti lásky nám dávají lépe pochopit a žít Slovo života tohoto měsíce.

„Miluj svého bližního jako sám sebe.“

Ano, opravdová láska miluje druhého jako sebe sama. Toto je třeba vzít doslova. Je potřebné v druhém vidět své druhé já a prokazovat druhému to, co bychom dělali pro sebe. Skutečná láska umí trpět s tím, kdo trpí, radovat se s tím, kdo se raduje, dokáže nést břemena druhých, umí se stávat jedno s milovaným člověkem, jak říká sv. Pavel. Je to láska, která není jen v citu či květnatých slovech, ale také v konkrétních skutcích.
Ten, kdo je jiného náboženského vyznání, usiluje také tak jednat díky takzvanému „zlatému pravidlu“, které nacházíme ve všech náboženstvích. To požaduje, abychom dělali druhým to, co chceme, aby druzí činili nám. Gándhí to vysvětluje velice jednoduchým a účinným způsobem: „Nemohu ti ublížit, aniž bych poranil sám sebe.“(8)
Tento měsíc by měl být příležitostí k tomu, abychom se znovu zaměřili na lásku k bližnímu, která má tolik podob – od vztahu k sousedovi, po spolužačku, od přítele po nejbližší příbuzné. Láska může mít také podobu souženého lidstva, kterou do našich domovů přináší televize z míst, kde probíhají války a přírodní katastrofy. Kdysi byli tito lidé neznámí a vzdálení tisíce mil. Nyní se i oni stali našimi bližními.
Láska nám napoví, co kdy a jak máme dělat a postupně rozšíří naše srdce na míru Ježíšova srdce.

Chiara Lubichová

(1) Slovo života na říjen 1999, otištěné v časopise Città Nuova č. 18/1999, s. 7 a v časopise Nové město č. 10/1999, s. 11.
(2) Lv 19,18.
(3) Šab. 31a (Babylonský Talmud).
(4) Rabín Akiba.
(5) 1 Jan 4,20.
(6) Řím 5,5.
(7) Srov. Mt 25,40.
(8) Srov. Wulhelm Mühs, O lásce, Nové město, Praha 1997, č. 278.



clanek/sz_2010_10.txt · Poslední úprava: 2010/10/04 09:17 autor: janokuchta