Slovo života leden 2009

MP3 PDF

„Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo.“ (1 Kor 12,20)1

„Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo.“

Byl jsi někdy v živém společenství opravdových a autentických křesťanů? Účastnil ses někdy jejich shromáždění? Pronikl jsi do jejich života? Jestli ano, mohl sis všimnout, že ti, kteří ho vytvářejí, mají rozličné úlohy. Někdo má dar slova a může ti sdělit duchovní skutečnosti, které se dotknou tvé duše, jiný má dar pomáhat, pečovat, starat se o potřebné a trpící a udivuje tím, čeho všeho dokáže pro jejich dobro dosáhnout. Další učí s tak velkou moudrostí, že naší víře dodá zcela novou sílu, jiný vyniká organizačními schopnostmi či schopností vést druhé. Někdo umí porozumět každému, s nímž přichází do styku, a je utěšitelem srdcí, která to potřebují.
To všechno můžeš zakusit, ale to, co tě především v takto živém společenství oslovuje, je jediný duch, který všechny vede. Jako bys cítil jeho přítomnost, která vytváří z onoho původního seskupení unum, jedno jediné tělo.

„Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo.“

I Pavel se setkával, a to výjimečným způsobem, s velmi živými křesťanskými společenstvími, která se zrodila z mimořádné moci jeho slova.
Jedním z nich bylo mladé křesťanské společenství v Korintu, v němž Duch Svatý nešetřil svými dary a charismaty. Naopak, v té době se projevovala mimořádná charismata, a to díky zvláštnímu povolání, které měla rodící se církev.
Jenže tato komunita po prožití vzrušující zkušenosti různých darů Ducha Svatého poznala právě mezi těmi, kterým byly uděleny, také řevnivost či nesoulad.
Bylo tedy nezbytné se obrátit na Pavla, který byl v Efesu, aby je poučil.
Pavel neváhal, a v jednom ze svých mimořádných dopisů jim odpověděl, jak těchto výjimečných milostí užívat.
Vysvětloval, že jsou různá charismata, různé služby - apoštolská, prorocká či učitelská - ale že Pán, od něhož pocházejí, je jen jeden. Řekl, že ve společenství existují ti, kdo konají zázraky, kdo uzdravují, či mají mimořádný dar pomáhat druhým, vést společenství, nebo mluvit jazyky, které pak jiní umí vykládat. Dodal však, že Bůh, od něhož pocházejí, je jen jeden.
Jelikož jsou různé dary výrazem téhož Ducha Svatého, který je svobodně rozděluje, musí být ve vzájemném souladu a mohou se vzájemně doplňovat. Neslouží k osobnímu potěšení, nemohou být důvodem k vychloubání nebo sebeprosazování, ale byly darovány pro jeden společný cíl - budovat společenství. Jejich cílem je služba, takže nemohou budit řevnivost nebo zmatek.
Pavel, i když má na mysli zvláštní dary týkající se právě života společenství, je toho názoru, že každý jeho člen má své schopnosti, své hřivny, s nimiž by měl hospodařit k dobru všech, a že každý by měl být spokojen s těmi svými.
Přirovnává společenství k tělu a klade si otázku: „Kdyby bylo celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby bylo celé tělo jenom sluch, kde by byl čich? Takto však umístil Bůh každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo?“2 Kdežto:

„Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo.“

Je-li každý jiný, může být darem pro ostatní, a tak být sám sebou a uskutečnit to, co s ním Bůh zamýšlí ve vztahu k druhým.
Pavel viděl ve společenství, v němž se uplatňovaly rozličné dary, skutečnost s nádherným jménem: Kristus. Neboť toto jedinečné tělo, které rozdílní členové společenství utvářejí, je skutečně tělem Kristovým. Kristus skutečně dál žije ve své církvi a církev je jeho tělem. Duch Svatý ve křtu začleňuje do těla Kristova věřícího, který se stává členem společenství. V něm jsou všichni Kristem, veškerá rozdělení jsou zahlazena, každá diskriminace překonána.

„Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo.“

Je-li jedno tělo, pak členové křesťanského společenství dobře uskutečňují nový způsob života, když mezi sebou vytvářejí jednotu - jednotu, která předpokládá odlišnost, pluralitu. Společenství se nepodobá kvádru nehybné hmoty, ale živému organismu s rozličnými údy.
Vyvolávat rozdělení znamená pro křesťany činit opak toho, co by měli.

„Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo.“

Jak tedy budeš žít toto nové slovo, které ti Písmo předkládá?
Je třeba, abys měl velkou úctu k různým úkolům, darům a talentům křesťanského společenství.
Je třeba, abys rozšířil srdce na celé pestré bohatství církve, nejen pro onu malou část, které se účastníš a která je ti známá - ať už jde o farní společenství nebo křesťanské sdružení, s nímž jsi spojen, či o církevní hnutí, jehož jsi členem. Je třeba, abys rozšířil srdce na bohatství univerzální církve, a to v jeho mnohých podobách a projevech.
To vše bys měl pokládat za své, protože jsi částí tohoto jediného těla.
Stejně jako si vážíš každého údu svého těla a chráníš ho, bys měl nakládat s každým údem duchovního těla.
(…)
Měl bys mít úctu ke všem a konat své poslání tak, aby i druzí mohli prospívat církvi tím nejlepším způsobem.
(…) Neopovrhuj tím, co po tobě žádá Bůh tam, kde jsi, i když se ti každodenní práce může zdát jednotvárná a bez velkého významu. Všichni náležíme k témuž tělu a zůstáváme-li na místě, které nám Bůh vybral, účastníme se jako jeho údy činnosti celého těla.
Podstatné je, abys měl lásku - charisma, které, jak zvěstuje Pavel, převyšuje všechna ostatní. Lásku ke každému člověku, se kterým se setkáš, lásku ke všem lidem na zemi.
Právě skrze lásku, vzájemnou lásku, může být mnoho údů jedním tělem.3

Chiara Lubichová

1 Slovo života, leden 1981.
2 1 Kor 12,17-19.

3 Úplná verze, která byla zkrácena z prostorových důvodů, byla otištěna v publikaci: Chiara Lubich, Costruire sulla roccia, Roma 1983, str. 17 - 21.



clanek/sz_2009_01.txt · Poslední úprava: 2009/02/17 16:58 autor: admin