Vánoční oběd

Když mě ráno začal budit budík, zalitovala jsem. Ale bylo to poprvé a naposledy. Pak už to byl jeden velký nevšední zážitek…

Několik dní před Vánoci přišla od Petra a Dana zajímavá nabídka – pomoct komunitě Sant´ Egidio s realizací Vánočního oběda pro lidi opuštěné, pro lidi bez domova; pomoct s přípravou hostiny a s obsluhou hostů. Na Boží hod ráno tedy vyrazilo z Chocně do Prahy čtyřčlenné komando.

V arcibiskupském paláci se už organizovalo, plánovalo, domlouvalo a zaúkolovávalo. Dokončit výzdobu, připravit skleničky, zabalit dárky pro hosty, rozdělit úlohy – kdo bude nabírat knedlíky, kdo sedět u stolu a dělat společníka, kdo obsluhovat; vysvětlit, jak vše bude probíhat, co teď, co potom a co na konec. Ač se zprvu nezdálo, finální přípravy se zvládly akorát, ještě s malým předstihem.

Postupně začali přicházet hosté. Každému se dostalo vřelého uvítání. Když už byla všechna místečka obsazená, přišel celou slavnost zahájit pan kardinál. Zatímco pronášel úvodní řeč, v „zákulisí“ duněly špunty od šampaňského, chystal se přípitek :-) A pak už začal ten správný fofr – nosili jsme na stůl, co nám síly stačily.

Krásné bylo rozdávání dárků. Bylo úžasné být při tom, jak se hosté radovali – ten ze svetru, ta z bundy … Jeden pán mi řekl: „Letos jsem dostal jen ponožky, ale úplně mi to stačí. Loni jsem dostal bundu a před tím spacák. To jsem spal pod mostem, tak se to moc hodilo. Letos už venku nejsem, tak nic takovýho nepotřebuju.“

Prostě bylo skvělé být v roli „Ježíška“: když přišel někdo, jestli by nemohl dostat např. něco teplejšího, tak jsem jednoduše šla a přinesla buď něco teplejšího nebo aspoň třeba svetr navíc.

Komunitě Sant´ Egidio patří velký dík nejen za to, co dělá pro všechny ty lidi, ale i za to, že jsme my (pomahači) mohli zažít něco takového!

Hedvika



clanek/2009-12_obed.txt · Poslední úprava: 2009/12/31 09:24 autor: katka-p