Vysoce Veselé brigádničení

Asi každý z nás někdy v životě dobrovolně či nedobrovolně byl na nějaké brigádě. Já popravdě chodím na brigády velmi často. Ale většinou to bývají brigády za účelem vydělání peněz. A tak když mi přišla na mail nabídka zúčastnit se dobrovolnické brigády, což se rozumí, že za to člověk nic nedostane, musím přiznat, že jsem měla dost silné pokušení zaklepat si na čelo. Na druhou stranu jsem si říkala, že udělat něco dobrého, není zas až tak marná věc, a když jsem se ještě dozvěděla, že tam jede docela dost fajn lidí, bylo jasno.

Druhý zářijový pátek jsem si sbalila saky paky a vydala se do východních Čech hledat vesnici jménem Vysoké Veselí. Po cestě, která zahrnovala i 5ti minutové stopnutí auta, jsem šťastně dorazila na místo činu. Trochu jsem se v duchu zhrozila, když jsem uviděla polorozpadlou faru obklopenou haldou dětí trochu tmavší pleti. A položila jsem si otázku, co já tady budu dělat? Naštěstí šance vzít roha nepřipadala v úvahu, a tak jsem s radostí uvítala šanci zajít na mši. Zde jsem zjistila, že sice děti nezmizely, ale že je tu opravdu spousta známých tváří bílé pleti.

Páteční večer jsme využili, aby se všichni brigádníci pořádně najedli, ubytovali a hlavně mezi sebou seznámili. Trocha dobrého vína uvolnila svázané jazyky a hovory plynuly a plynuly. A my s hrůzou „za chvíli“ zjistili, že spacáky nás už toužebně očekávají a ranní budíky tikají.

Sobotní ráno se odehrávalo v trochu rozespalé, avšak slunečné náladě a my už při snídani přemýšleli, co že nás to dneska všechno čeká. “Vedoucí“ Dáňa a páni faráři nás nenechali na pochybách, že pracovat se bude. Seznam různorodých aktivit začínal u mytí nádobí, nákupu, přípravy oběda a pokračoval přes česání, klepání, sbírání jablek, hrabání trávy, řezání dřeva až po čištění chodníku před kostelem od holubích exkrementů. Samozřejmě nesmím zapomenout na jednu z nejdůležitějších prací, a to hraní si s dětmi. Uvědomovali jsme si totiž, že je hezké pomoci kolem fary, ale že také jeden důvod, proč jsme vůbec tu, jsou místní cikáňata. Ty potřebovaly zažít pocit, že se jim někdo věnuje, že je má rád, ale i to, že jim umí s láskou vynadat.

Odpoledne jsme trochu přitvrdili a zařadili na pracovní program uklízení zaneřáděné kůlny, sekání a pálení roští nebo čistění hřbitovní zdi. Možná se vám to zdá drsné, ale my měli výbornou motivaci. Nejen dobrý pocit z vykonané práce, ale i stále intenzivnější vůně pečícího se berana nás stimulovala k téměř olympijským výkonům. Věděli jsme, že budeme po zásluze odměněni. A že beránek byl výtečný, asi nemusím ani dodávat. Po dobře vykonané práci a s plným žaludkem páni chlapci vzali do rukou nástroje, slečny naladily hlasivky a zábava nedala na sebe dlouho čekat. Ještě dlouho do noci jsme zpívali a tančili, všemožně křepčili a mnohé duchaplné hovory vedli.

A následovalo ráno, den Páně a také den odjezdu zpět do našich domovů. Nemohla chybět mše svatá, oběd a odpolední vystoupení dětí. Skoro bych zapomněla na mini lanové centrum, které vzniklo v zahradě na očesaných stromech. Malí i velcí, dámy i páni zde vyzkoušeli sílu a obratnost a hlavně polechtali své bránice. Potom už zbývalo jen sbalit svých pár švestek a vydat se na cestu dom.

Při zpáteční cestě jsem tak trochu přemýšlela a zjistila jsem, že asi musím změnit své hodnocení brigád. Sice jsem si tady nevydělala ani korunu, ale zato jsem si odvážela kupu pěkných zážitků, přátelství a hodně dobré nálady do všedních dní. A tak když jsme míjeli ceduli ohlašující konec vesnice, konečně mi to došlo. Ve Vysokém Veselí jsme se přece ani nemohli mít jinak než vysoce vesele.

(Verča)




clanek/2008_09_vysoke_veseli.txt · Poslední úprava: 2009/02/17 00:32 (upraveno mimo DokuWiki)